ČESKÁ FEDERACE SÁLOVÉHO FOTBALU
FUTSAL


Benešovské stavebniny Veteráns liga Ústeckého kraje má nového průběžného krále střelců .....více v sekci Aktuality



AKTUALITY

 
 

Pavol Sýkora v rozhovoru s redaktorem Prachatického deníku

zobrazit foto

18.11.2019, 17:23 | vložil: Vladimír Vitásek

V říjnu t.r. uveřejnil Prachatický deník rozhovor s Pavolem Sýkorou před jeho odletem do Číny na Světové hry. Uvádíme jej v plném znění:

Hospodský z Nebahov vyráží pískat Světové hry v sálovce.

Štamgasti z Nebahovské hospody si musejí nechat na týden zajít chuť na lahodné pivko a další nápoje i delikatesy z dílny mistra kuchaře Pavola Sýkory. Ten totiž v sobotu odpoledne míří směr Čína, aby zde rozhodoval zápasy Světových her ve futsale – sálovém fotbale.

Kdy jste se dozvěděl, že jste nominován do Číny?

Před měsícem se tvořila širší nominace, minulý týden mi předseda svazu Milan Semmler naznačoval, že by to možná mohlo vyjít a v pondělí mi oficiálně oznámil, že jsem nominován. A v sobotu odpoledne odlétám s reprezentací České republiky.

V Číně se takový turnaj nikdy nekonal. Přesto se zde sjede světová špička. Jedná se tedy o jakousi propagaci futsalu – sálového fotbalu v této zemi?

Mezinárodní svaz amatérských sportů nabídl našemu svazu FIFUSA turnaj zorganizovat jako propagaci tohoto sportu na nejvyšší úrovni v této části světa. Ukázat sport, který vznikl v Jižní Americe a v sedmdesátých letech minulého století se dostal do Evropy.

Světové hry v Číně však nejsou Vaším prvním seznámením se s mezinárodním či spíše světovým futsalem – sálový fotbalem. Máte již za sebou plno mezinárodních akcí.

Začalo to v roce 2003 v Moskvě, kdy jsem rozhodoval některá utkání Poháru vítězů pohárů. Přišel jsem s trochu tvrdším metrem a rozdal hodně žlutých karet. Musím říci, že jsem tehdy ještě tak dobře nevládl více jazyky a místo domluv jsem situace řešil žlutými kartami. Byla tam trochu jazyková bariéra. Později již to bylo o něčem jiném. V té době pískal i můj výborný kamarád Sváťa Vyoral a objížděl všechny velké akce. Postupně jsme začali létat spolu a již v roce 2007 jsem dostal nabídku pískat Mistrovství světa v Argentině. To byl docela rychlý postup. Navíc jsem v roce 2011 pískal světový šampionát v Kolumbii. Zapískal jsem si i na několika evropských šampionátech a mezinárodní soutěže na starém kontinentu.

Berete Čínu jako vrchol kariéry?

Teď to beru tak, že všechny dosavadní akce byly jakousi předpřípravou na Čínu. I rozhodčí má někdy věk, kdy musí skončit. Já to chápu spíše jako takovou odměnu za práci, kterou jsem pro tento sport za ta léta odvedl. Když tam mají být nejlepší týmy, tak i nejlepší rozhodčí. V tom případě ale nevím, kde na mě přišli (smích).

Postupem času jste se domluvil několika jazyky, takže i to je určitě Vaší výhodou.

Dříve jsem to říkal tak, že včera jsem mluvil španělsky a dnes mě z toho bolí ruce. Dnes jsem schopen se domluvit v řadě jazyků. Navíc vždy pískají dva rozhodčí, kteří si vypomohou i v tomto směru. Hodně jsem procestoval s Tomášem Vitáskem. Ten uměl řadu dalších jazyků, takže pro nás nebyl problém hráčům vynadat ve všech světových jazycích (smích).

V Číně hrají týmy USA, Chile a dalších zemí. Víte, se kterými kolegy se potkáte Vy?

Abych pravdu řekl, vůbec nemám představu. Vše zařizoval místopředseda evropské sálovky Milan Semmler s předsedou FIFUSA Valerijem Achumjanem. Určitě tam však bude velká kvalita i v rozhodčích. Když jsem pískal v Jižní Americe, tak bylo znát, že jak týmy, tak i rozhodčí z této části světa, jsou na vyšší úrovni než ti ostatní. Dobře to řekl hráčům trenér Pavel Šilhán, když se jej ptali, proč jsou Jihoameričané lepší, když se i v Evropě všechno dělá stejně. Pavel jim jednoduše řekl, že oni dělají všechno rychleji. A z toho důvodu jsou i rozhodčí kvalitnější.

Jaký bude v Číně program?

Je to týdenní turnaj. V neděli je zahajovací ceremoniál a pak již začnou boje na hřišti. Bude se hrát v hale, kde před nedávnem hráli i Čeští basketbalisté. Jestli budeme mít možnost vidět i něco z Číny, toť otázka. Ale nikdy nás nikde nepustili všude. Vždy byl vymezený prostor, kde jsme se mohli pohybovat. Podobné to samozřejmě bude i zde, funguje to tak všude.

Futsal – sálový fotbal je ryze amatérský sport. Předpokládám, že ani jako rozhodčí nemáte hrazeno úplně vše.

Jedinou akci, co jsem měl kompletně financovanou, byl turnaj v Sarajevu, kam jsem byl nominován evropskou asociací a nebyl tam další rozhodčí. Jinak Argentinu, Kolumbii i další akce jsem si z většiny platil sám. Ale jak říkám, každý má nějakého koníčka, některý je levnější, některý dražší. Čína mě tentokrát až tolik stát nebude, platím si vízum a částečně ubytování. Podmínky byly dány dopředu a já je akceptoval.

Vaši štamgasti si tedy nyní musejí na týden doslova nechat zatít chuť. Nebahovská hospoda bude zavřená.

Polehoučku jsem je připravoval na to, že k tomu může dojít. Někteří to přijali s odmlouváním, že je zase nechám jíst jen housky se salámem, protože jinam jít nechtějí. Ale nakonec tedy usoudili, že to ten týden vydrží. Ale chodí sem i fotbaloví fanoušci, kteří mi to přáli. Pro mě je to třetí týden dovolené v tomto roce. Nebo spíše třetí týden dovolené pro manželku a pro mě třetí týden na mezinárodním turnaji v sálovce.

Vraťme se ale k Vašim úplným sálovkářským začátkům. V Prachaticích odstartovala sálovka v roce 1986. Tam začínala i Vaše kariéra?

Já narukoval v roce 1987 do Prachatic a začal chytat velký fotbal za místní VTJ. Hráli tam i důstojníci, kteří měli svůj sálovkářský tým Sešlost a já začal chytat i sálovku. Radil mi Pepa Chmelík, který býval házenkářský gólman. Sálovka se zkrátka chytá jinak než velký fotbal, je to bližší právě házené.

Z hráčů se po čase rekrutují i rozhodčí. To byl i Váš osud?

Já bych to bral spíše jako štěstí. Začal jsem s velkým fotbalem. A zase to byla náhoda, když nebyl rozhodčí, já odpískal zápas, všiml si toho tehdejší předseda komise rozhodčích na Prachaticku Milan Karabáš a začal jsem pískat. Jako mladej jsem postupoval nahoru, ale když jsem poznal, jak to funguje, tak jsem s vyššími soutěžemi přestal. Odměna za pískání se musela předat dál, aby byla lepší známka a následný postup. To jsem zkrátka nechtěl dělat. Přišel za mnou Luboš Vlnatý a nalákal mě do sálovky. Díky němu jsem se k tomuto sportu dostal více.

V té době byla sálovka v Prachaticích baštou v Jihočeském kraji. To určitě i přispělo k cestě soutěžemi nahoru.

Právě Luboš Vlnatý měl co mluvit i do celostátní sálovky a dal mi příležitost pískat v kraji a posléze i republikovou soutěž. V roce 1993 jsem pískal sálovku i malý fotbal, v té době se však cesty těchto dvou sportů rozešly a já zůstal u futsalu – sálového fotbalu. V roce 2003 vyhrál místní Strabag Lubryco Prachatice Český pohár a já s ním pak letěl do Moskvy pískat Pohár vítězů pohárů. Tehdy jsem poprvé okusil mezinárodní sálovku. Ale nebylo to jen tak, Luboš Vlnatý mě tam musel protlačit přes nevůli tehdejšího vedení svazu, které mělo své oblíbence.

Autor: Vladimír Klíma
Zdroj: https://prachaticky.denik.cz/fotbal_region/hospodsky-z-nebahov-vyrazi-piskat-svetove-hry-v-salovce-20191011.html




Celostátní liga 2019/2020
1. CHEMCOMEX Praha    16
2. Futsal Zlín   15
3. AC Sparta Praha   13
4. VPS NOVABRIK Polička   9
5. BOMBARĎÁCI Větřní   6
6. Šakalí hněv Moravská Třebová   6
7. FK Adria Kladno   3
8. SK SICO SC Jilemnice   0
Dlouhodobá část:
Rozlosování ...
Tabulka CL ...
Střelci ...

Facebook


Hrej s námi


UEFS Bison Sportswear
nahodny obrazek

Copyrights © 2005 - 2019 ČFSF - Futsal | admin: